Tomasz i Agnieszka iz Varšavy každo lěto jezdili na more — v Horvatiju, v Greciju, raz v Španiju. Ale v tom godu oni remontovali kuhinju, i pěnjez za putovanje ne bylo. «Dva tydnja odpuska doma?» skazala Agnieszka smutno. «My budemo sěděti pred televizorom i gledati v telefon.»
Ih doči, Zosja (14), predložila ideju, ktoru ona viděla v internetu: «Staycation» — odpusk doma, ale kako turisti. Pravila: ne gledati rabotne e-pisma, ne čistiti stan (tolko minimum), i každy den dělati něčto, čto oni nikogda ne dělali v svojem gradu.
Oni napisali spisok na velikom papiru i povesili jego na holodilnik. Prvy den oni pošli na Palac kultury i nauky — na vyšku 30. etaža, kde Tomasz, rođeny Varšavjanin, nikogda ne byl. «Ja vsegda dumal, že to jest za turistov», on skazal. Pogled byl prekrasny.
Tretji den oni najmili velosipedy i jezdili 40 kilometrov po bregu Visly. Oni našli malu plažu s pěskom, ležalkami i barom s muzykoju — v centru grada. Zosja plavala v javnom bazenu na otkrytom vozduhu, i oni jeli lody na tri barvy.
Pjatogo dnja oni sdělali «kulinarno putovanje»: obed v gruzinskom restoranu, vietnamskom bistru i ukrajinskoj pekarnji — vse v jednoj ulici Pragi, kvartala na drugom bregu rěky. «My byli na trěh kontinentah za tri časa», smějal se Tomasz.
Ne vse bylo idealno. Jednogo dnja padal dožd, i Agnieszka čut ne odgovorila na e-pismo od šefa. Zosja jej vzela telefon. Někogda vonjala kraska iz nove kuhinje. I sosěd s perforatorom ne znal, že oni majut odpusk.
Ale na koncu dvoh tydnij oni sravnili troškovi. Odpusk na morju obyčno stoil 3 500 evro. Staycation stoil 600 — bilety, restorany, velosipedy, muzeji. I nikto ne byl ustaly ot puti.
Agnieszka priznala: «Ja živu tu 20 lět i ne znala polovicu grada.» Na slědujuče lěto oni planujut more opet. Ale spisok na holodilniku ostal — s novymi idejami za vikendy.