Bylo dvě časa noćju, kogda Lucia v Košicah probudila se od strannogo zvuka. Iz sobe jej trilětnogo syna Samka slyšal se kašelj, gluhy i suhy, kako lajanje psa. Samko plakal i težko dyšal.
Lucia vključila světlo. Samko byl črveny i vruči. Termometer pokazal 39,2 stupnja. Lucia byla v panikě. Jej muž Peter byl na službenom putovanju v Bratislavě.
Ona zavolala na nomer 112. Dispečerka spokojno pytala: «Kako dyše děte? Imaje li ono modre ustne?» Lucia odgovorila: «Ne, ale on dyše glasno i trudno.» Dispečerka skazala: «Otvorite okno i dajte jemu dyšati hladny noćny vzduh. Potom prijdite na dětsku hitnu pomoć v bolnicu.»
Hladny vzduh pomogal malo. Lucia oblekla Samka v kurtku, zavila jego v odějalo i vzela taksi. V bolnici medsestra srazu vzela jih v sobu. Mlada lěkarka slušala Samka stetoskopom. «To jest lažny krup. Virusna infekcija grla. Dosti česta u malyh dětij, osobno zimoju.»
Samko dostal lěkarstvo i inhalaciju. Za pol časa on dyšal lehše i zaspal na rukah mamy. Lěkarka skazala: «Možete iti domov. Ale ako to se ponovi, prijdite opet.»
V pet časov jutrom Lucia i Samko byli doma. Ona ne spala, ale gledala, kako jej syn mirno dyše. V sedm časov zavolal Peter. «Vse jest dobro», skazala ona i konečno zaplakala.