V decembru v Arhangelsku dni sut vrlo kratke. Sunce zahodi uže v 15 časov. V jedin vtorok večerom semja Ivanovyh sedila doma: mama Larisa gotovila večerju, otec Dmitrij rabotal na kompjuteru, a děti, Saša i Polina, gledali multfilmy.
Iznenada v 18:20 vse ugasnulo: světlo, televizor, kompjuter, holodilnik. Stalo absolutno temno i tiho. Polina kriknula: «Mama!» Otec pogledal v okno: vsa ulica byla temna. Ne bylo světla v celom kvartalu.
Otec našel v telefonu fonarik i otvoril jaščik so svěčami. Mama zažgla pet svěč i postavila jih na stol. Kuhinja stala kako v starom filmu. Elektroplita ne rabotala, zato večerja ostala syra. Mama dala dětem hlěb, syr i jabloka.
Vně bylo minus 25 gradusov. Doma bylo ješče toplo, ale vsi oblekli svitery.
Bez televizora i telefonov semja sela za stol i igrala karty. Potom otec razkazal smešnu istoriju o Dědu Morozu, ktory izgubil svoje sanky. Děti se smějali. Polina skazala: «To jest lěpše od multfilmov!»
V 21:40 světlo opet prišlo. Holodilnik zagudel, televizor vključil se. Ale nikto ne hotěl gledati televizor. Saša pytal: «Možemo li ješče igrati karty?» Otec ugasil světlo i zažgl opet svěče.