Ema iz Prešova imaje osem lět. Jej soba byla ružova od jej roždenja. Ale sejčas Ema skazala: «Ružova barva jest za malyh dětej! Ja hoču drugu barvu.» Otec Juraj obećal, že v vikend oni budut vkupě barviti sobu.
V subotu oni pojehali v veliky stroiteljny magazin. Tam byli sotni barv: světle i temne, matne i leskle. Ema najprvo hotěla črnu barvu. «Ne, črna stěna jest predtemno», skazal tata. Potom ona hotěla zlatu. Konečno oni izbrali světlo-modru barvu, kako nebo, i za jednu stěnu temno-modru so zvězdami.
Prodavač pomogal jim. On pytal: «Kako velika jest soba?» Juraj ne znal točno. Prodavač objasnil: za sobu 12 kvadratnyh metrov trěba okolo 10 litrov barvy. Oni kupili dva vědra barvy, valjek, kisti, lepku lentu i foliju za pod. Za zvězdy oni kupili specialnu žltu barvu, ktora světi v temnotě.
V nedělju oni počali rano. Najprvo oni pomaknuli mebelj i pokryli pod folijoju. Juraj barvil stěny valjkom, a Ema malymi kistami. Do obeda Ema imala barvu na rukah, na nosu i daže v vlasah. Popoldne oni risovali zvězdy.
Večerom oni ugasili světlo. Na stěně světili desetky malyh zvězd. «Tata, to jest najlěpša soba na světu!» skazala Ema.