Matej, 42-lětny kapitan turističnogo korablja v Zadru, vsegda govoril, že on imaje orlove oči. On viděl delfiny daleko na morju, prepoznaval lodky na horizontu i nikogda ne potrěboval očkov. Ale v poslědnjem godu něčto se preměnilo. Menju v restoranah stalo «napisano premalo». Poruky na telefonu on čital s vytjanutoju rukoju. Večerom, po čitanju, jemu bolěla golova.
Žena Kristina se smějala: «Ty ne imaš kratke ruky. Tebe jest 42 lět.» Ona zapisala jego k optometristkě v centru grada.
Pregled trajal pol časa. Najprvo Matej sěl pred aparat i gledal na maly dom na koncu dolgoj dorogy, ktory se pokazyval i izčezal. Potom optometristka, gospođa Ana, pokazala jemu tablicu s bukvami na stěně. Gornje rědy on čital lehko. Ale kogda ona dala jemu malu kartu s tekstom v ruku, bukvy se slivali. «Vy imate presbiopiju», ona skazala. «Starčesky vid. To jest normalno po 40 lětah: hrustalik v oku staje menje elastičny.»
«Starčesky?» Matej byl obiđeny. Ana se usměhnula: «Ne bojte se, to jest ime, ne diagnoza vašej duši.» Ona izměrila tlak v očah — normalny — i preporučila očky za čitanje, +1,25 dioptrije. Za daljinu jego vid jest ješče idealny.
Potom prišla najtrudnějša čast: izbrati oprave. Kristina hotěla, da on vzme moderne, okrugle. Matej hotěl něčto nevidimo. Prodavačka prinesla dvadset modelov. Na koncu on izbral tanke, metalne, črne. «Kako profesor», skazala Kristina. «Kako kapitan, ktory čita», popravil Matej.
Očky stoili 120 evro: 70 za opravu i 50 za stekla s filtrom protiv modrogo světla. Oni byli gotove za tri dnja.
Prvy večer s novymi očkami Matej sěděl doma s knigoju — prvy raz za měsece. Bukvy byli jasne i oštre. Golova ne bolěla. On pročital 60 stranic i ne zametil, kako prošlo vrěme. «Kristina», on skazal tiho, «ja ne znal, že vse jest tako jasno.»
Sejčas on nosi očky na šnurě na šiji, i kogda turisty pytajut jego o kartě, on jih nadevaje s gordostju.