Točno god nazad semja Kaczmarek iz Vroclava prinjala rěšenje, ktore udivilo vsih jih prijateljev: oni prodali avtomobil. Oni živut v kvartalu, odkud jest lehko dojehati do centra, ale kako bolšina sosědov, oni jezdili avtomobilom vsuda, daže v magazin za hlěb.
Ideja byla od Agnieszky, mamy dvoh hlopcev. Jednogo večera ona sěla i izračunala vse troškove: strahovanje, benzin, parkovanje, porez, popravky i nove gumy. Vse vkupě bylo skoro 9 000 zlotyh na god. «A bolšu čast vrěmena avtomobil prosto stojal pred domom», ona vspominaje. Jej muž, Tomasz, byl protiv. «Ja byl uvěren, že s dvěma dětmi my se ne spravimo», on priznaje.
Prve měsece naistino ne byli lehke. Oni musěli naučiti se raspisanje tramvajev, kupiti dva velosipeda i dětsko sedalo. Kogda padal dožd ili sněg, put do dětskogo sada stal malym pustolovstvom. Hranu na cely tydenj oni sejčas naručajut s dostavkoju.
Za dalše poězdky semja koristaje karšering: avtomobil, ktory možno najeti v aplikaciji na neskoliko časov. «Plaćaš tolko za minuty, kogda jedeš. To jest mnogo menje drago, neželi my dumali», objasnjaje Agnieszka. Lětom na daču oni jedut vlakom, i hlopci dumajut, že to jest posebna zabava.
Sejčas, po dvanadset měsecah, semja dělaje bilans. Oni ušteđili bolje neželi 5 000 zlotyh, oni se mnogo bolje dvigajut, i hlopci znajut svoj kvartal mnogo lěpše. Tomasz, ktory somněval se najbolje, sejčas jezdi na rabotu velosipedom každy den, daže zimoju. «Ja ne myslil, že to rěknu, ale ja ne tuguju po avtomobilu», on se směje.
Ne vse jest idealno. Kogda dětem trěba jehati k lěkaru noćju ili kogda baba v selu jest bolna, avtomobil by byl praktičny. Ale semja ne planuje kupiti novy. «Možno, kogda hlopci budut starši», skazala Agnieszka. «Ale ja dumaju, že my uže ne budemo hotěti.»