V firmě «Bel-Soft» v Minsku rabotaje 30 ljudi. V martu šefica Tatjana poslala vsim e-pismo: «V maju v Minsku bude blagotvorny běg na 10 kilometrov. Vse pěnjeze idut za dětsku bolnicu. Kto běži s nami?»
Pet kolegov se zapisalo: Tatjana, programisti Pavel i Jegor, buhgalterka Irina i stažist Maksim. Problem: nikto iz nih ne běgal regularno. Jegor skazal čestno: «Ja běgam tolko za avtobusom.»
Oni rěšili trenirovati vkupě trikrat v tydenj, v 7 časov jutrom v parku Gorkogo pred rabotoju. Prvy trening byl katastrofa. Po dvěh kilometrah Irina i Jegor uže ne mogli dyšati. Pavel imal bolj v nogě.
Tatjana našla aplikaciju s planom za počinajučih: najprvo běg jednu minutu i hod dvě minuty, potom dvě minuty běga, potom tri. Každy tydenj trohu bolje.
Kolegi v firmě takože pomagali. Oni dali pěnjeze za každy kilometer: vsego 2 400 rubljev. Kuhar v kantině pripravil zdravy obed dlja «sportsmenov».
V den běga bylo toplo i sunčno. Na startu stojalo 3 000 ljudi. Maksim, najmlajši, prišel na finiš za 52 minuty. Tatjana i Pavel za 61. Irina i Jegor běgli vkupě i prišli za 75 minut, ale srěćni i s medaljami.
Na slědujuči den v kancelariji vsi hodili medlenno, kako starci. Ale Jegor uže pytal: «Kogda jest slědujuči běg?»