Ivan iz Zagreba piše dnevnik o vrěmenu, zato že on jest učitelj geografije. Toj tydenj v aprilju byl najčudnějši v jego životu.
Ponedělok: sunčno i toplo, 24 stupnja. Ljudi sedili v kafe na Trgu bez kurtok. Ivan šel na rabotu v majicě.
Vtorok: rano jutrom bylo 20 stupnjev, ale popoldne prišel silny větr iz gor. Temperatura padala na 8 stupnjev. Ivan zamrzl na puti domov.
Srěda: celodenny dožd. Ulice v centru byli kako rěky. Tramvaji ne jehali dva časa. Ivan prišel v školu mokry do kože, i učeniki se smějali.
Četvrtok: grad! Veliky kako orěhy. On razbil steklo na avtomobilu sosěda i vse cvěty na balkonu Ivana. Potom za deset minut sunce opet sijalo.
Petok: Ivan se probudil i ne věril svojim očam. Vse bylo bělo. Sněg v aprilju! Děti dělali sněžnogo čelověka v školnom dvoru, i lekcije byli zabyty.
Subota: sněg se roztopil, i vsude byla bljuzga. Ale popoldne bylo uže 15 stupnjev.
Nedělja: sunce, 22 stupnja, bez větra. Kako by ničto se ne stalo.
V ponedělok Ivan pokazal učenikam svoj dnevnik. «To jest klimat sejčas», on objasnil. «Ekstremne vrěmenske pojavy budut češće.» Jedin učenik skazal: «Gospodin profesor, možemo li my imati takovy tydenj každy měsec? Sněžny den byl najlěpši!»