Hana iz Olomouca byla v Kyjevu prvy raz. V tretji den ona hotěla posětiti Nacionalny muzej istorije. Jej telefon byl prazny, zato ona ne mogla ispolzovati kartu.
Najprvo ona pytala staru ženšinu na ostanovkě: «Izvinite, kako dojdu do muzeja istorije?» Ženšina govorila vrlo bystro po-ukrajinsky. Hana razuměla tolko «prěmo» i «crkva».
Ona šla prěmo i uviděla veliku crkvu so zlatymi kupolami. Ale muzeja ne bylo. Togda ona pytala mladogo mužčinu s psom. On skazal: «Idite prěmo do konca ulice, potom na levo. Muzej jest za parkom, pet minut pěšo.»
Hana šla do konca ulice i povrnula na levo. Ale tam byl tolko maly park i restoran. Ona byla zbunjena. Treti raz ona pytala policajca. On se usměhnul: «Vy uže jeste tu! Muzej jest za tymi drěvami.» I istinno, za drěvami stojal veliky běly dom s kolonami.
V muzeju Hana provela tri časa. Večerom ona kupila zarjadnik za telefon. «Bez karty jest trudno», ona pisala svojej sestrě, «ale ljudi v Kyjevu sut vrlo dobri.»